Kultura Bulharska
Lidové zvyky, literatura, divadlo, architektura...
Kultura Bulharska je po staletí silně ovlivňována regionálním postavením země. Umění navazuje zpočátku na tradice antické a thrácké, silný vliv má řecko-byzantská kultura. Orientální prvky turecké se prosazují zejména od 14. století, kdy Bulharsko upadlo pod osmanskou nadvládu, v níž setrvalo až do poloviny 19.století. Zejména lidová slovesnost však nese všechny znaky uchovávané kultury slovanské. Významnou roli sehrál příchod žáků věrozvěsta Metoděje, z nichž nejvýznamnějším byl Kliment Ohridský (+916), který se stal prvním bulharsky sloužícím biskupem. Zdokonalil hlaholici a významně přispěl k uchování odkazu Cyrila a Metoděje (sepsal tzv.panonské legendy). Hlaholice byla za cara Simeona, velkého příznivce vzdělanosti, nahrazena novým písmem upraveným z velkých písmen řecké abecedy, tzv.cyrilice.
Turecká nadvládla značně narušila kulturní vývoj národa. Její renesance nastala až v 19.století v souvislosti s národním obrozením. Slovanská kultura literární a výtvarná se udržovala zejména kolem monastýrů, významnou roli sehrála lidová světská píseň (zbojnická) a osvobozenecká literatura (například poezie Boteva či Rakovského).
Novou epochu odstartovalo osvobození (1878). Začala se rozvíjet umělá tvorba hudební, výtvarná a literární, vznikalo bulharské divadlo.Velkou úlohu měli v tomto procesu také čeští umělci, malíři, dirigenti i učitelé.
Pro bulharské umění je ve všech jeho kategoriích typické sepětí s reálným životem a sentimentální vztah k rodné zemi. Duch kultury národa je podle našeho mínění nejvíce ukryt v lidových zvycích a tvorbě, proto tomuto tématu věnujeme největší prostor.
LIDOVÉ ZVYKY A TVORBA...
Lidová tvorba vypovídá nejlépe o duši a životních podmínkách bulharského národa. Jejím projevem je lidová poezie a písně, lidové slavnosti (dodnes místy udržované) i tradiční kroje a další umělecké artefakty.
O nejstarší lidové tvorbě není mnoho informací. Je však zřejmé, že u lidu byly i přes jeho christianizaci dlouho hluboce zakořeněny pohanské zvyky, báje a pohádky. Ottův slovník mluví o víře v horské víly samodivy, zlé víly brodů brodnice, zlé duchy psoglavy a připomíná pověry hadí, orlí atd. Rozšířena byla i víra ve vampýry. Léčení (magija, bajanje) provozovali čaroději a čarodějnice (vražalci, vrački). Znaky pohanských tradic se zachovaly například v maškarních průvodech (kukeri), oslavách vína (Trifon Zarezan, 14.2.) či tradičních oslavách plodnosti a přírodních sil tzv.nestinarstvu (20.5.), kdy staré ženy v transu tančí bosé na žhavých uhlících. Právě tento zvyk je však ukázkou naplnění pohanských zvyků křesťanským obsahem. Datum se kryje s dnem sv.Konstantina a součástí zvyku je oslava ikon, které se nosí k pramenům. V květnu se konalo více obřadů pro zajištění úrody, které předznamenávaly jarní zemědělské práce. Dodnes je nejoblíbenějším svátek sv.Jiří (Georgiov den, 6.5.), patrona pastevců a polí, národního světce chránícího rodinu a celou zem, který má svůj prapůvod ještě v pohanských tradicích. V období sucha skupina děvčat vodila od stavení ke stavení dívku ověčenou zelení, tzv.peperudu či dodolu, kterou hospodáři polévali vodou, přivolávali déšť a dívky zpívaly. Průvody děvčat se také konaly na Lazarovu sobotu (Lazarouvanie, týden před Květnou nedělí). Počátkem března si na svátek zvaný Baba Marta Bulhaři vyměňují figurky z červené a bílé příze, tzv.martenički. Červená značí zdraví, bílá štěstí. Jedna část reprezentuje muže (Pijo), druhá ženu (Penda).
Bulharská mytologie a rituály ©
Bulharské léčitelství a počátky medicíny ©
Marteničky
Nejpatrněji se projevuje lidová tvořivost v tanci a zpěvu. Lidová hudební tvorba byla ovlivněna izolací od zbytku Evropy v dlouhém období turecké nadvlády. Nese orientální a byzantské prvky, užívá antických a středověkých stupnic, rytmus je velmi rozmanitý a pro nás netradiční. Písně jsou obvykle sólové, v podstatě arytmické, táhlé, citově podbarvené, hlas v nich náhle stoupá a klesá. Znějí monotónně, základních nápěvů je jen několik. Text plně souvisí s nápěvem, který určuje rytmus. Rým není důležitý. Objevují se písně obřadní (související s přírodními jevy), bytové (týkající se každodenního života, často života horalů), milostné, svatební, ale také historické a hajducké, připomínající různé zbojníky a hrdinné bojovníky proti Turkům. Častěji zpívají ženy, kterým v patriarchální společnosti nebyly určeny hudební nástroje. Každá vesnice měla tyto zpěvačky (případně i zpěváky). Písně se předávaly během přástek.
Taneční písně (např.svatební) se zpívají i ve sboru, mají naopak často velmi pravidelný rytmus, jsou svižné a silně melodické. Tradičními tanci jsou choro a račenica. Jsou poměrně složité na vnímání rytmu a vyžadují často náročné pohyby těla, odpovídající temperamentu jižních národů. Hudební nástroje jsou gajda (dudy z kozí kůže), kaval (píšťala), gusle též gadulka či rebec (housličky), tambura (čtyřstrunná loutna s dlouhým krkem) a tapan (velký buben).
Lidová poezie, národní písně - 13 textů ©
Národní písně - 6 choro písní ve formátu midi k volnému stažení (+další zaheslované)
Zpěvačka národních písní
Vedle písně je zřejmě nejdokonalejším projevem společné tvořivosti lidový kroj. Odráží se v něm nejcharakterističtější výtvarné znaky předávané z generace na generaci i konkrétní životní podmínky toho kterého kraje. Bulharské kroje vznikly většinou v 15.století. Mají mnoho společného s kroji ostatních slovanských národů, ale kontaktem s kulturami, se kterými se během své historie Bulhaři stýkali, získaly svou specifickou podobu. Původní mužský lidový oděv tvoří bílý kroj, těsné kalhoty a krátký kabát. Je typický pro severozápad země. Východní Bulhaři nosí naopak kalhoty široké (poturi) a kroj je temný. Doplňkem mužského kroje je homolovitá nebo plochá beranice (kalpak), široký barevný pás z tkaniny a pantofle z vepřové kůže. Ženské kroje se rozdělují podle hlavní části oděvu do tří základních skupin. Pro první je typická dlouhá černá sukně se širokým okrouhlým výstřihem (tzv.sukman), která se nosí hlavně v jižních krajích. Druhou skupinu tvoří dlouhé šaty černé, zelené či modré barvy se zapínáním vpředu (tzv.saja). Třetí typ charakterizují dvě zástěry a krátká šněrovačka. Nosí se hlavně na severu. Zde také převládají jako vzory geometrické ornamenty a motivy ptáků. Rostlinné motivy jsou charakteristické pro severozápadní Bulharky. Dívka z Dobrudže na sobě bude mít dlouhé červené šaty se dvěma tmavými pruhy dole, dlouhými bílými rukávy a pruhovanou do zelena zbarvenou zástěrou. Dívka z Rodop bude mít šaty bez rukávů, ve výstřihu stříbrnou výšivku, červenou kostkovanou zástěru pod širokým červeným pásem a pestrobarevný šátek na hlavě.Součástí ženských krojů jsou čelenky, náhrdelníky z mincí a kulaté spony.
Ukázky bulharských krojů (6 regionů, il.E.Živkov)
Do lidové tvorby patří také ručně tkané koberce (kelimy), barevná keramika, řezbářské práce, ikonografie, předměty z tepaného kovu a podobně.
Další ukázky bulharských kelimů
Doplňující odkazy:
Omda - Bulharská etnografie a folkloristika (v angličtině)
Balkan folk - hudba, kroje, keramika ad., i-netový obchod
Arts - Bulharské umění, hudba, literatura, textil
LITERATURA...
Počátky slovanského slovesného umění a písemnictví v Bulharsku souvisí s osobnostmi soluňských bratrů Konstantina a Metoděje. Ti vytvořili vlastní písmo hlaholici a jazyk nazývaný staroslověnština, nebo také starobulharština, do něhož přeložili část liturgie. Jeho základem byl makedonský dialekt, kterým se mluvilo v okolí tehdy slovanské Soluně. Jazyk byl blízký obyvatelům Velkomoravské říše, kam Konstantin s Metodějem přišli šířit křesťanství (863). Mezi Velkou Moravou a Bulharskou říší existovaly jisté politické kontakty, a tak sem poslal car Boris I. i několik bulharských žáků, kteří měli pak doma šířit slovanskou liturgii proti řecké. Věrozvěsté se neustále dostávali do střetu s římským papežem. Konstantin vstoupil do římského kláštera, kde pod jménem Cyril už r. 869 zemřel. Metoděj byl jmenován panonským arcibiskupem, byl však nadále osočován z porušování pravověrnosti a byl i několik let vězněn. Po jeho smrti r. 885 byli jeho žáci pronásledováni a byli nuceni opustit Moravu. Bulharští žáci Kliment, Naum, Gorazd, Sáva a Angelarij se vrátili do své vlasti a s podporou cara začali zakládat církevní školy a učit starobulharštinu.
Období vlády Borise a Simeona I. (10.stol.) je nazýváno Zlatým věkem bulharské kultury. V této době dochází k velkému rozvoji bulharského písemnictví. Metodějovi žáci založili dvě významné literární školy šířící odkaz slovanských věrozvěstů, ochridskou a preslavskou. Vedoucími osobnostmi byli Kliment Ochridský a Konstantin Preslavský. V Preslavi vzniklo písmo cyrilice (kyrilice). Jeho základem je řecká alfabeta a je jednodušší než hlaholice. Autorství je připisováno právě Klimentovi či Konstantinovi. V Preslavi působil také první bulharský básník Joan Exarch.
Neoficiální nekanonické texty, apokryfy, legendy apod. začaly vznikat v průběhu jihoslovanského heretického hnutí-bogomilství (10.-11.stol). Nejvýznamnější literární památkou této doby je tzv.Tajná kniha.
Další rozkvět nastal až ve 13. a 14. století, na sklonku druhé bulharské říše. Pádem města Tarnova (1396) se Bulhaři dostali pod nadvládu Osmanů. Nejvýznamnějším literátem tohoto období byl vlastenecký patriarcha Evtimij Trnovski, který spolu s Theodosijem založil tzv.tarnovskou školu. Jeho významnými žáky byli Kiprian, Grigorij Camblak, Konstantin Kostenečki ad. Z této doby pocházejí také významné překlady (Alexandreis, Trójská kronika, Přírodopisný slovník). Za turecké nadvlády se literární tradice zachovávaly pouze ve slovanských monastýrech. Sepisovaly se kroniky o porobení země. Kultura si musela najít jinou formu svého přežití. Rozvíjela se lidová tvorba, pohádky, báje, balady a epické písně o hrdinském boji proti Turkům.
|
||||||||||||||||||||||
|
||||||||||
|
||||||||||||||||
K oživení došlo v 2.pol.18.stol. První osobností národního obrození byl Paisij Chilendarski, který sepsal Dějiny slovanobulharské (1762). Dílo sice nemá valné ceny vědecké, ale přispělo významně k burcování národa. Jeho žák Sofronij Vračenski napsal významné memoárové autobiografické dílo Život a utrpení hříšného Sofronije a vydal první tištěnou knihu, naučnou sbírku Nedelnik. Rus Petr Bezsenov a Bulhaři P.R.Slavejkov, Ljuben Karavelov či Vasil Čolakov sbírají usilovně lidovou poezii, jako původní národní tvorbu. Řada talentovaných Bulharů se vzdělává v Evropě (v Řecku, Rumunsku, Rusku i v Čechách). R.1869 byla založena Bulharská učená společnost, základ dnešní Bulharské akademie věd. Vznikají díla věnující se boji za osamostatnění bulharské církve (1871) a škol, tisknou se první učebnice, neboť za deset let od založení první školy v Gabrovu (1835) vzniklo již na padesát obecných škol.
Mezi představitele revoluční poezie 2.poloviny 19.století a revoluční agitátory patří Sava Rakovski (sbírka Lesní poutník), Petko Slavejkov a snad nejnadanější Christo Botev (lyrická sbírka Básně), který padl v osvobozeneckém boji. V próze vynikl Ljuben Karavelov (Bulhaři za starých časů). Sympatie osvobozeneckým snahám Bulharů projevovali významní literáti doby (Turgeněv, Dostojevskij, Hugo a u nás Svatopluk Čech, Karolina Světlá či Eliška Krásnohorská). Rozvíjí se dále tisk, píší se dramata s náměty z historie, vzniká literární kritika.
|
||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
Po osvobození (1878) nastává překotný shon po doplnění všeho, co bylo v literatuře zameškáno. Je zřejmá snaha obsáhnout všechny literární obory, zahraniční směry a vzory. Nejtypičtějšími náměty jsou ovšem osvobozenecký boj a historický realismus. Nejznámější postavou této doby byl Ivan Vazov, básník a romanopisec připodobňovaný k našemu Jiráskovi. Podobně jako on dokázal obratně popisovat vnější děje, psychologie postav nebyla ale příliš propracovaná. Čerpal z nejnovější revoluční historie. Evropský zájem vzbudilo jeho dílo Pod jařmem popisující přípravy na povstání. Vazov se osobně znal s revolučními vůdci a složil také báseň Panagjurští povstalci, která znárodněla jako revoluční píseň. Rozvíjí se také venkovská próza. Jmenujme alespoň i u nás přeloženého Elina Pelina (Větrný mlýn).
Proti realismu vystupují v 90.letech 19.století individualisté reprezentovaní například Penčo Slavejkovem a v poezii symbolismus, který přinesl Pejo Javorov a rozvinuli např. T.Trajanov, D.Debeljanov, Ch.Jasenov, G.Milev ad. Bulharská moderna sdružená kolem Krastevova časopisu Misál, ovlivnila celý další vývoj bulharské literatury 20.stol. Typická pro ní byla snaha sloučit folklórní tradice s modernou a novými evropskými myšlenkami.
Od počátku 20.stol. až do konce 1.světové války (1918) proniká do literatury šovinismus podporovaný politickou orientací na výbojné Německo a Rakousko-Uhersko.
Zásadní vliv na celou bulharskou společnost měly krutosti kolem nastolení fašistické diktatury v zemi a krvavého potlačení prvního protifašistického povstání v Evropě (září, 1923). Tzv. "Zářijová" literatura byla námětově rozmanitá, jednotící myšlenkou však byla sociální, demokratická a protitotalitní orientace. V próze vynikli např. G.Milev, S.Romjancev, později G.Karaslavov, J.Jovkov (významný povídkář), R.Stojanov, G.Vasilev ad. Básnířka Dora Gabe přeložila básně Nezvalovy a on u nás naopak přeložil některé její verše. V poezii dále patří mezi nejpřednější Ch.Smirnenski, A. Dalčev, N. Vapcarov, E.Bagrjana, N. Chrelkov, D.Poljanov ad. Po připojení Bulharska k fašistickým zemím OSA byli mnozí z nich vystaveni represím, věznění i popravám (Vapcarov).
|
||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||
|
||||||||||
|
 |
|||||||||||||||||
|
||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
 |
|||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||
Po porážce fašismu v 2.světové válce a komunistickém převratu je bulharská literatura podobně jako v celém sovětském bloku pod přísným dogmatem socialistického realismu. Ten byl ve znamení schématismu, deklarativnosti, konformismu a patosu. Literatura se věnovala zejména partyzánskému odboji, dělnickému hnutí a budování socialismu. Rozvíj zaznamenala ale také dětská literatura, historický román a povídková tvorba. Na počátku 50.let 20.stol vznikly významné romány: Tabák D.Dimova, Železný kahan D.Taleva a Ivan Kondarev E.Staneva. Postupně se prosazuje realističtější, pravdivější pohled na protifašistický odboj a sociální témata. Od poloviny 50.let nastává "období tání", dochází k rehabilitaci tvůrčí individuality, odstranění námětových a žánrových tabu. Poezie se vrací k intimnější lyrice (D.Gabe, B.Dimitrovova, I.Radoev, I.Pejčev ad.).
Od 60.let se literatura obrací více k současnosti, soustředí se na dobové problémy, zvláštnosti národních rysů. Objevují se i nové, politicky "neškodné" žánry jako je detektivka, dobrodružná a vědeckofantastická literatura. Cenzura však bránila politické kritice a významný exilový kritik domácích poměrů, novinář G.Markov, byl dokonce ještě na konci 70.let za své názory tajnými službami zavražděn.
|
||||||||||||
|
||||||||||
|
||||||||||
|
||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
|
||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
Po roce 1989 prošla bulharská literatura dynamickou proměnou. Literatura ztratila své prestižní a autoritativní postavení, zmizela nezbytnost její společenské funce a samozřejmě její ideologická služebnost. Stala se uměním komornějším, oslovujícím užší okruh zájemců. Zejména pro mladou generaci literátů je nový stav literární autonomie osvobozující. Umožňuje nebývalé experimentování, improvizování a velkou šíři vyjadřovacích a stylistických prostředků. Současná bulharská literatura je průsečíkem mnoha žánrů, směrů a generací autorů. Vzhledem k tomu, že disidentská literatura neměla takový význam jako u nás, nastal na počátku 90.let v Bulharsku zejména boom autorských debutů. Stále živá je bulharská poezie, která dokáže nejrychleji reagovat na společenské změny. Během 90.let 20.století na sebe upozornili básníci G. Gospodinov, P. Dojnov, T. Markov, V. Vidinski a básnířky N. Radulova, A.Ličevova, S.Čolevova, B.Penčeva. V próze je ze strany čtenářů zájem o silné příběhy a nové podání minulosti. Módní je také zájem o mystifikaci. Čtveřice nadějných autorů, B.Penčev, G.Gospodinov, P.Dojnov a J.Eftimov, vydali v r.1995 mystifikaci Bulharská čítanka. Autoři "přepsali" stejnojmennou knihu Ivana Vazova a Konstantina Veličkova z r.1884 s úryvky děl domácí a zahraniční literatury. V "nové" čítance je však čerpáno výhradně z jejích nových autorů. Nejde však jen o parodii. Spoluautoři jsou skutečně jedni z nejvýznamnějších představitelů, a to jak v oblasti prózy a poezie, tak i literární vědy. Tento projekt pokračoval knihou Bulharská antologie (Bălgarska antologia) v r.1998. Zřejmě největším současným talentem je básník a prozaik Georgi Gospodinov. S jeho tvorbou se měli možnost opakovaně seznámit zájemci na různých literárních večerech v Praze. V nakladatelství Lidové noviny vyšel r.2004 soubor povídek Gaustin neboli Človek s mnoha jmény v překladu I.Srbkové. Brzy by se u nás měly objevit také překlady jeho próz Estestven roman a I drugi istorii. Nová bulharská tvorba teprve v poslední době. V r.2003 vyšla v Brně antologie moderní bulharské povídky Jako draci. Byl to první prozaický překlad po šesti letech (v r.1997 vyšla v nakladatelství Volvox Globator kniha V.Paskova Balada o Georgu Henychovi) Naopak české překlady v Bulharsku se objevují relativně často. Velké pozornosti se stále těší např.Kundera či Klíma, současný zájem je o knihy M.Viewegha a D.Hodrové. Nelze si však v žádném případě představovat tisícové náklady jako u nás. V nedávné době vyšly také básnické překlady Seiferta a Kollára (překl.Va'to Rakovski), Skácela, Rotrekla a Holuba (překl.Dimitr Stefanov). "Literární život se rozpadl, dostal se na okraj, ztratil význam. Několik spisovatelských sdružení se uzavřelo do sebe, minimalizovalo svou společenskou a tvůrčí činnost, význam a věhlas.Řízení literatury a informace o literárních dílech a jevech je nyní stále více "soukromým" povoláním, ambicí a politikou zvláštních skupin kolem vydavatelství a edic. Ve skutečnosti se souběžně rozvíjejí dvě nebo více literatur, které se vzájemně nedostatečně znají a uznávají." (D.Tanev, Bulharská povídka in Narodili jsme se jako draci, s.230, Brno, 2003) |
||||||||||||||||
Českému čtenáři byla bulharská literatura představena v následujících antologiích: Junácké písně národa bulharského (1875), Zpěvy thráckých Bulharů (1886), Antologie bulharské poesie (1930), Bulharsko v povídce (1950), Bulharská lidová poesie (1957), Jižní vítr (1974), Zlatý věk bulharského písemnictví (1982), Čítanka bulharské literatury (1983), Bulharská poezie 20.století (1983), Jako draci (2003; antologie povídek). Dále byla přeložena samostatně díla Vazova, Karavelova, Jovkova, Boteva, Javorova, Pelina, Smirnenského, Vapcarova, Karaslovova, Bagrjany, Gabe, Taleva, Dimova, Markova, Jordanova, V.Rakovského, Paskova, Gospodinova ad.
Nejvýznamnějšími českými bulharisty a balkonology jsou Ivan Dorovský, autor bibliografie československé balkanistiky, autor dvou slovníků balkánských spisovatelů (1978, 2001), česko-makedonského slovníku, biografie Konstantina Jirečka a prací o dramatickém uměním jižních Slovanů, Dana Hronková, překladatelka a literární historička zaměřující se především na soudobou bulharskou poezii, spoluautorka Slovníku spisovatelů Bulharska (Odeon, Praha, 1978), autorka řady předmluv a doslovů k dílům u nás vydávané bulharské literatury a autorka výboru antologie bulharské poezie Jižní vítr (Praha 1974), Zlata Kufnerová, překladatelka prózy i poezie a řada dalších...
Ukázky z bulharské poezie v češtině (Gabe, Bagrjana, Dalčev, Dimitrovová, Petrov, Matev, Rakovski, Kaarangov, Karaslavov, Levčev, Baševova, Sevov, Donkov) ©
Bulharské pohádky podle Elina Pelina ©
Literatura k tématu:
Dorovský, Ivan, kol.:Slovník balkánských spisovatelů. Libri, Praha 2001. Cena: 395.-Kč.
(Kniha uvádí 189 bulharských literátů a dále autory albánské, bosenské, černohorské, chorvatské, makedonské, novořecké, slovinské, rumunské a srbské. Celkem 688 stran.)
Slovo Orbitel - rejstřík bulh. autorů - životopisy, mnoho ukázek z děl, bulh., část angl., fr., ně.
Bulharská poezie - 300 básní slavných básníků i lidových písní v originále
Liternet - bulharský jazyk a literatura - dvouměsíčník, bulh.
Bukvite - soudobá literatura - bulh.
DIVADLO, FILM, HUDBA...
Počátky hudebně divadelních představení lze hledat v hudebním přednesu biblických textů v pravoslavných křesťanských chrámech, v nichž převládá řecko-byzantský vliv. Vyjadřují mystiku legend, příběhů starých kronik apod. Nejstaršími památkami tohoto typu jsou tzv.bulharské sekvence, Beseda presbytera Kosmy z 10.století a Bolgarskij rospev ze 14.století. Nejslavnějším byzantským pěvcem bulharského původu byl Joan Kukuzeles.
Během turecké okupace existovaly pouze lidové obřady s divadelními prvky a lidovými písněmi. (viz. Lidové zvyky a tvorba)
Až v době národního obrození v plovině 19.století se začala konat ochotnická představení (první v r.1856). Plovdivský soubor měl při hostování v Sofii takový úspěch, že ho ministerstvo osvěty přimělo k trvalému usazení v tomto městě. Tak byl položen základ divadla, které se v r.1914 stalo divadlem národním. O jeho rozvoj se zasloužil český herec Josef Šmaha, který byl povolán jako ředitel divadla. Dnešní budova Národního divadla Ivana Vazova pochází z r.1907 (obnovena po požáru r.1929 a modernizována v 80. letech 20.stol.). V r.1910 měla premiéru první bulharská opera Ubožačka (E.Manolov).
Ve 20.letech se operní soubor od divadla osamostatnil a vznikla sofijská Národní opera. Důležitou roli sehrál skladatel a dirigent G.Atanasov. U počátků rozvoje bulharské hudby stáli i čeští školení zpěváci a dirigenti vojenských hudeb.
Národní divadlo Ivana Vazova v Sofii
Připomeňme také, že r.1915 vznikl první hraný bulharský film Bulhar je galantní (Bulgar je gavalier) režiséra V.Gendova. Samolibý mladík flirtuje na ulici s mladými slečnami. Jednou potká ženu, která využije jeho náklonnosti a štědrosti a nakoupí v luxusních obchodech. Poté mladíka představí svému manželovi jako nosiče tašek. Film shořel při náletech na Sofii za 2.světové války. V roce 1999 se J.Minkov pokusil o jeho remake.
V r.1930 byla po pokusech o vysílání v letech předchozích zaregistrována první rozhlasová stanice Rodno Radio . V r.1935 byl schválen první rozhlasový zákon. Téhož roku byl nominován první ředitel, umělec a intelektuál Sirak Skitnik (vl.jm.Panajot Todorov). Ten inicioval zaznamenávání a nahrávání bulharského folkloru a položil tak základ k cennému rozhlasovému archivu v Sofii. Zavedl také zahraniční vysílání a rozhlasovou výuku jazyků. Za jeho vedení byla postavena budova rádia (dokončena 1941).
Po 2.světové válce nastává velký rozmach, postupně vzniká na šedesát státních divadel a operní divadla v Plovdivu, Varně, Ruse a Stare Zagoře. Světově proslulým se stal zpěvák N.Gjaurov a folklórní soubory představující v dokonalé vyškolené podobě vesnické lidové písně po celém světě (např. Národní folklórní soubor F.Kuteva, Le mystere dés voix bulgares ad.).
N.Gjaurov s B.Christovem a D.Ouzounovem v italské opeře La Scala
Poválečné drama zpracovává historická a heroická témata (Vazov, Jovkov, Stojanov ad.). 50.léta 20.století jsou ve znamení budovatelských schématických her, stejná situace je i v kinematografii. Na počátku 60.let se ale začíná objevovat i lyrické drama (Petrov, Radoev, Pejčev). "Poetičnost a lyričnost se prolínala s myšlenkovou hloubkou a nejednou také s kritickým pohledem na závažné společenské otázky," říká přední balkanolog I.Dorovský (2001). Postupně se prosazuje tzv.prozaická vlna dramatu, v níž se prolínají náměty ze všedního života i z války, lyričnost s heroismem (Chajtov, Asenov, Georgieva, Jordanov, Canev ad.).
Bulharská kinematografie svou produkcí nikdy moc neoslňovala, přestože se na oblasti filmu snažil komunistický režim demonstrovat společenskou vyspělost země. V Bojaně bylo jedno z nejmodernějších filmových studií v Evropě k němuž patřil vůbec největší evropský sklad kostýmů a rekvizit. U nás zaznamenaly úspěch zejména koprodukční československo-bulharské filmy Labakan a Legenda o lásce. Ve své době známé byly také převážně propagandistické filmy jako Kalin Orel, Poplach, A byli jsme mladí, Hrdinové Šipky, Zloděj broskví ad. V současnosti se v naší distribuci nové bulharské filmy neobjevují prakticky vůbec. V r.2002 u nás byl ale uveden film Dopis do Ameriky (Pismo do Amerika, 2001) režisérky I.Triffonovové pojednávající o putování pirinským pohořím a hledání odlesků rychle mizejícího bulharského tradičního životního stylu, lidových písní a zejména rituální písně odvracející smrt, kterou chce hlavní hrdina zachránit svého přítele umírajícího po autonehodě v nemocnici v New Yorku.
Jedním z nejznámějších bulharských hudebníků u nás byl Angel Michajlov, který žil a tvořil v Čechách. Skládal hudbu k filmovým pohádkám (Popelka, Zlatovláska, Chobotničky ad.) a psal pro naše zpěváky (Neckář, Kubišová, Vondráčková ad.).
V Bulharsku se také po celý rok konají prestižní mezinárodní festivaly hudby a scénického umění jako např.Novoroční hudební festival v Sofii (prosinec-leden), Březnové hudební dny v Ruse, Sofijské týdny hudby (květen-červen), Léto ve Varně (červen-červenec), Festival umění Appolonia v Sozopolu (září), Festival hudby a scénického umění v Antickém divadle v Plovdivu ad.
Současný hlavní proud moderní hudby představuje komerčně úspěšný pop-folk zvaný též čalga. Jedná se o upravené a zmixované tradiční melodie hrané na moderní nástroje (elektrické kytary, klávesy apod.). Na tuto hudbu se tančí balkánské choro. Oblíbené jsou i rockové skupiny střižené zpestřujícími prvky funky, regee, jazzu apod. Jednou z nejoblíbenějších je skupina Wickeda. Davy mladých lidí přitahuje techno music. Mezi světově významné hudebníky patří Theodossi Spassov, který spojuje tradiční lidovou hudbu s jazzem a dalšími moderními hudebními trendy. Dále například jazzová formace Black Sea Trio v čele s Anatoli Vapirevem a stále úspěšné soubory folklórní, např. Kvartet Slavei v čele s Nedkou Karadžovou. Mnozí z těchto umělců vystoupili v poslední době i u nás.
V poslední době u nás značně stoupl zájem o tzv.world music čerpající často z balkánského folklóru. Prosadilo se několik českých souborů čerpajících z živé a ohnivé balkánské muziky. Mezi nejlepší z nich patří Gothart, Ahmed má hlad, Neočekávaný dýchánek, Natalika ad.
Bulgar voice - hudební stránky, skupiny, MP3
Hudba bulharských skladatelů - soubory midi, řada z nich k volnému stažení
Bulharská chalga - 11 free chalga music midi souborů, ostatní na heslo
VÝTVARNÉ UMĚNÍ A ARCHITEKTURA...
Původní památky thrácké, řecké, římské, byzantské a staroslovanské se dochovyly obvykle jen v zříceninách (Pliska, Preslav, Trnovo, vrch Carevec). Nejstaršími památkami výtvarnými jsou nástěnné malby v hrobkách v Kazanlaku či Silistře. Známý je skalní reliéf v Madaře zobrazující jezdce zabíjejícího lva. Jedná se zřejmě o připomínku hrdinských činů chánů první bulharské říše. Pro architekturu jsou příznačné baziliky a rotundy (např.v Plisce či v Preslavi).Raně středověké malířství reprezentuje ikonografie (Bojana, Bačkov).
Vysoce hodnocené je obrozenecké umění (18.-19.století), zejména řezbářství a kovotepectví patrné na vyřezávaných stropech a vratech a četných ikonostatech. Obrozeneckou architekturu reprezentují půvabné, bohatě zdobené domy, kde je jedním z nejdůležitějších materiálů dřevo. Najdeme je zejména v Koprivštici, Plovdivu, Melniku, Velikém Trnovu ad. Pozoruhodným zjevem této architektury je architekt-samouk Nikola Fičev. Významné jsou umělecké práce na přestavbě rilského monastýru ve stylu klášterů na hoře Athos (1833-47).Současná podoba je dílem domácích architektů (Pavel, Debrlija, Rilec), malířů a řezbářů samokovské, razložské a debrské školy. Cenný je vyřezávaný a zlacený hlavní ikonostar, vnější i vnitřní malby a další památky v knihovně a muzeu kláštera.
Ukázka výzdoby v Rilském klášteře
Po osvobození se prosazuje v architektuře duch historismu. Významnými stavbami je chrám Alexandra Něvského a Národní divadlo v Sofii. Prvním bulharským malířem nové doby byl Anton Mitov (motivy z lidového života) a Češi Ivan Mrkvička (zejm.podobizny) a Jaroslav Věšín (zejm. vojenské a venkovské výjevy). Na výtvarné podobě prvního státního znaku Bulharska, bankovek či známek se podílel Alfons Mucha, jehož práce se stala vzorem v oblasti užité grafiky. Zakladatelem sochařství je I.Lazarov (sociální náměty).
Jaroslav Věšín, 1898
K dalšímu rozvoji dochází po porážce fašismu (moderní architektura, rekreační soubory Albena, Rusalka, Zlaté písky, Slunečné pobřeží ad.). Od konce války do 70.let 20.stol. bylo vybudováno na 1.300.000 nových bytů v nových sídlištích, čtvrtích i zcela nových městech. Mnoho měst a zejména vesnic zcela ztratilo původní podobu.
Z výtvarníků této doby jmenujme jména Majstor, Stančev, Milev, Štrkel, Zacharov ad. V 2.pol. 20.stol. se s uvolňováním politických poměrů a s nástupem mladší umělecké generace bulharské umění začalo otevírat moderním podnětům a překonávat poněkud strnulé, pevně zakořeněné národní tradice. Od 70. let v něm dominuje grafika jako nejrozšířenější a nejprogresívnější umělecká disciplína hledající nové výrazové prostředky a formy. Mnozí bulharští grafici studovali na UPŠ v Praze u prof.Sklenáře, prof.Čepeláka aj. Velkou inspirací bylo také např.dílo J.Andrleho a A.Brunovského. Do historie moderního výtvarného umění se celosvětově zapsal Christo Javašev. Zabývá se objektovým uměním, tzv.empaketáží, která ozvláštňuje předměty tím, že je balí do plátna, papíru či fólií. Od malých předmětů se Christo dostal k zahalování celých budov a dokonce i pobřeží Little Bay u australského Sydney (1969) či k zavěšení obrovské, tisíc tun těžké opony přes údolí Velkého kaňonu v Coloradu (1979). Na těchto výtvarných akcích pracovali celé týmy pracovníků.
Mezi významné výtvarné umělce současnosti patří např.V.Dimitrov, K.Šturelkov, N.Petrov, S.Seferov, G.Genkov, B.Angelušev, A.Dalčev, V.Rašidov, S.Venov, M.Petkov, S.Georgieva ad.
Galerie obrazů - Věšín, Mrkvička, Stilov, Obrečkov, Mitov, Dimitrov ad.
Klasické obrazy bulharských malířů
Bulharské nové umění - ukázky ikon, skulptur, plastik apod. bulharských umělců
Art BG - krásné ikony