Bulharské hospodářství

Základní ekonomické údaje, aktuální otázky, vztahy BR a ČR...

Bulharsko je rozvíjející se zemědělsko-průmyslový stát, který r.1990 opustil centrálně plánované hospodářství, buduje tržní ekonomiku a dokončuje privatizaci státních podniků. Ekonomika je řízena v souladu s dohodami s mezinárodními finančními organizacemi, zejm.Mezinárodním měnovým fondem (MMF). Prioritním cílem země je integrace do EU.

Základní ekonomické údaje

Reálný růst HDP:		5,8 % (2000), 4,9% (2001), 4,8% (2002), 4,3% (2003), 5,6% (2004)
HDP:		25,6 mld. Lv (2000), 29,6 mld.Lv (2001), 32,3 mld.Lv (2002), 34,4 mld.Lv (2003), 27,7 mld.Lv (2004)
HDP na hlavu:		1459 USD (2000), 1705 USD (2001), 1978 USD (2002), 2538 USD (2003), 2216,7 (2004)
Inflace:		11,4 % (2000), 4,8% (2001), 3,8% (2002), 5,6% (2003), 4,0% (2004)
Nezaměstnanost:		17,3 % (2001), 16,8% (2002), 12,7% (2003), 11.8% (2004)
Průměrný zaměstnanecký plat:		118,43 USD (2000), 130 USD (2001), 200 USD (2005)
Důchod:		v rozmezí 60- 420 Lv (2005)
Export:		4 824 629 USD (2000), 5 099 000 USD (2001), 5 692 100 USD (2002), 7 444 800 USD (2003), 9 888 000 USD (2004)
Import :		6 000 152 USD (2000), 6 665 000 USD (2001), 7 286 600 USD (2002), 10 753 600 USD (2003), 13 257 100 USD (2004)
Zahraniční investice 2000-2004:		5,7 mld.EUR. Nejvíce 2 mld.EUR (2004, přímé investice činily 9,2% HDP)
Zahraniční dluh:		10,3 mld. USD, 60% HDP (2004)
Měna:		1Lev ( = 100 stotinek), mn.č.leva, mezinárodní označení BGN
Směnný kurz USD/BGN:		1.5123 (2005)
Směnný kurz EUR/BGN:		1,956 (2005)

Oficiální ekonomická statistika r.2000 na stránkách bulharské vlády

Významná centra

Vedle Sofie (1 200 000 obyvatel - správní a obchodní centrum země, bankovní centrum, sídlo burzy, strojírenský, hutnický, chemický, dřevozpracující průmysl) jsou důležitými obchodními a průmyslovými centry Plovdiv (300 000 obyvatel - strojíenský, hutnický (olovo, zinek), potravinářský průmysl, výroba tabáku), Varna (250 000 obyvatel - největší námořní přístav, loděnice, strojírenský, chemický, potravinářský, kožedělný průmysl), Burgas (150 000 obyvatel - druhý největší přístav, rafinérie, strojírenství) a Ruse (140 000 obyvatel - nejvýznamnější přístav na Dunaji, loděnice, strojírenský průmysl, rafinérie).

Nerostné bohatství

Nerostné bohatství je omezené. Vyskytuje se zde nekvalitní hnědé uhlí, lignit (Pernik, Marica), kamenné uhlí, malá ložiska ropy (Varna) a zemního plynu (Vraca). Těží se olovo, zinek a měď, význam pro stavebnictví má vápenec, jíl a keramické hlíny. Na pobřeží Černého moře se získává mořská sůl.

Průmysl

elektrárny:		Kozloduj (největší jaderná ), Marica-východ (největší tepelná), Marica, Struma, Arda, Iskar, Dunaji (vodní)
ropné rafinérie:		Burgas, Ruse, Pleven
metalurgické závody:		Kremikovce u Sofie ( zpracovani železa a oceli ), Plovdiv a Kardzali (měděné rudy)
chemické závody:		Stará Zagora
strojírenské závody:		Sofie, Ruse, Varna, Burgas, Plovdiv, Stara Zagora (zejm.zemědělské stroje, zařízení pro potravinářský a textilní průmysl ad.)
loděnice:		Varna (stavba námořních lodí), Ruse (říční lodě)
cementárny:		Dimitrovgrad
výroba růžového oleje:		Levskigrad
potravinářské a konzervárenské závody, cukrovary:		Sofie, Plovdiv, Burgas, Pleven, Ruse a mnoho dalších míst
tabákový průmysl:		Plovdiv
textilní průmysl:		Sliven, Gabrovo, Sofie

Zemědělství

Zemědělství dnes využívá 41% půdy státu. 29 % z celkové plochy státu zaujímají lesy (dubové, v nejvyšších polohách jehličnaté). Za komunistické éry byla většina půdy družstevní. Zemědělská produkce se zvyšovala, velká pozornost byla věnována umělému zavlažování. Bulharsko patřilo k významnému exportéru zeleniny. Pokus ze 70.let 20.stol sjednotit tisíce malých družstev do obrovských agrárně průmyslových komplexů (APK) neuspěl a po několika letech se opět přešlo na tradiční hospodaření v menších, "zahradnických" družstvech. S pádem socialismu se mnohá družstva rozpadla a mnoho polí zůstává dodnes neobděláváno. Reforma zemědělství nebyla úspěšná a v současnosti se dováží množství potravin. Rolníci jsou existenčně ohrožováni levnějším exportem např. z Ruska a Ukrajiny. Jejich uplatnění na mezinárodním trhu je velmi problematické, proto žádají od státu podporu a dotace.
Převažuje rostlinná produkce. Významnou roli hraje pěstování zeleniny a vína. Teplé podnebí umožňuje v nížinách pěstovat také tabák, bavlník a nově rýži.
rostlinná produkce: obilniny, luštěniny, zelenina (rajčata, paprika, cibule, česnek), ovoce (broskve, meruňky, švestky, kdoule, melouny), vinná réva, tabák, bavlník, slunečnice, cukrovka, růže
živočišná produkce: ovce, buvoli, vepři, skot, drůbež, koně, muly, bourec morušový, rybolov

Zemědělství v zemích střední a východní Evropy

Historický vývoj hospodářství

Bulharsko bylo původně rolnickým státem, jehož vlastní vývoj byl zbržděn po staletí trvající nadvládou Osmanů. Obyvatelstvo tvořili chudí, negramotní rolníci, žijící ještě v 19.stol. v patriarchálním společenském uspořádání. Střední vrstvy prakticky neexistovaly. Průmyslový rozvoj začal až koncem 19.stol. po osvobození země. Na budování průmyslu i kulturně-společenského života se významně podíleli také čeští odborníci, kteří zde zakládali pivovary a cukrovary, přinášeli inovaci do zemědělství, stavěli železnici, budovali školský systém a kulturní instituce.

Po 2.světové válce se moci v Bulharsku chopili komunisté, jejichž politika byla řízena z Moskvy. Za pomoci SSSR a dalších států východního bloku (významným partnerem bylo Československo) se podařilo zaostalou zem industrializovat a výrazně zvýšit životní úroveň obyvatelstva. Revoluční změny však mnohdy necitlivě zasáhly do přirozeného rázu krajiny a dosavadního kulturně-společenského vývoje společnosti, v níž bylo zpřetrháno mnoho tradičních vazeb. Byly vybudovány závody hutní, strojírenské a chemické, byla zahájena výroba stavebních hmot, nastal rozvoj textilního a potravinářského průmyslu, bylo postaveno několik hydroelektráren, dopravní infrastruktura atd.
Totalitní praktiky a nedemokratické postupy byly na druhé straně kompenzovány sociálními jistotami a solidní životní úrovní, které v popřevratovém období nebylo doposud dosaženo. Poměrně fungující bulharský průmysl se začal rozpad během vleklé krize v 80.letech 20.stol. Byl totiž orientován pouze na země RVHP a zameškal moderní trendy. S rozpadem sovětského imperia se zhroutil.

Po pádu totalitního režimu se k moci po svobodných volbách opět dostali postkomunisté, kteří nepřistoupili k nutným reformám. S privatizací se začalo pozdě (až v r.1993) a její efektivita byla nízká. Podniky byly prodávány pod cenou a svou roli hrála obrovská korupce. Následovalo rychlé střídání vlád, výsledkem čehož byl chaos a další rozklad průmyslu, do něhož po léta nebylo investováno. Krize vyvrcholila v roce 1997 pod socialistickou vládou Žana Videnova (BSP). Nastal rozvrat měny a bankovního sektoru, krize v zásobování (včetně základních potravin) a pád HDP. Kriminalita dosáhla obrovského stupně a navíc se na ní podílely i politické špičky, což jen podpořilo společenský marasmus. Kritika korupčních skandálů ze strany novinářů byla běžně označována za pokus o destabilizaci země.

Po generální stávce a nových volbách v roce 1997 se k moci dostala pragmatická vláda Ivana Kostova (ODS), která udělala významný krok k demokratizaci a stabilizaci poměrů v zemi. Hlavním cílem se stalo přistoupení do západních struktur, vstup do EU a NATO. EU poskytla Bulharsku jako kandidátské zemi makrofinanční podpůrné půjčky. Bulharsko se snaží postupně plnit podmínky pro vstup a začíná vykazovat známky prosperity. Vláda ODS vytáhla bulharskou ekonomiku v r.1998 z hyperinflace a negativního hospodářského růstu na neuvěřitelnou 9 % inflaci a 5% růst. Měnová rada Bulharska a přísný úsporný program (např. zmrazení mezd a důchodů) byly pod kontrolou Mezinárodního měnového fondu (MMF), jenž v září 1998 poskytl tříletou půjčku ve výši 860 miliónů USD. V roce 1999 došlo k denominaci měny (1000 "starých leva" BGL = 1 "nový lev" BGN) a stanovení fixního poměru 1 BGN = 1 DM ( = 0,955 EUR). Kostovova vláda začala vyvíjet jisté úsilí v boji proti korupci, začala restrukturalizovat banky a urychleně privatizovat státní podniky.

Ožehavým problémem s nímž se Bulharsko muselo vyrovnávat, byla krize v bývalé svazové federativní republice Jugoslávie, která jej zavedla do izolace od ostatních částí Evropy (zejména přerušením významné dunajské cesty). Hlavní ztráty byly způsobeny sníženým vývozem, nerealizovanými příjmy z cestovního ruchu a nižšími zahraničními investicemi. Uzavření hranice mezi Bulharskem a Jugoslávií si vynutilo přeorientování bulharského vývozu, který se prodražil dopravními výlohami, a došlo ke ztrátě několika trhů. Podle bulharských zdrojů přímé ztráty způsobené válkou činily 150 mil. DM.

Vláda ODS jako první od roku 1990 vydržela u moci po celé volební období. Ekonomické a politické vztahy zaznamenaly rapidně vzestupnou úroveň, kriminalita se začala snižovat. Tíživé problémy, jakými je vysoká nezaměstnanost, nízká životní úroveň většiny obyvatelstva, velké sociální rozdíly, rozsáhlá korupce vysokých státních úředníků apod., se však vyřešit nepodařilo. V červnových volbách 2001 byla vládě ODS uštědřena drtivá porážka od hnutí bývalého bulharského cara Simeona II., v něhož Bulhaři složili veškeré zbytky naděje na změnu. Ani jemu se však přes velké sliby nepodařilo výrazněji zvýšit životní úroveň obyvatel. Proto byl v parlamentních volbách r.2005 poražen opoziční socialistickou BSP. Přesto jeho vláda dosáhla cenných úspěchů. Ekonomika vykazuje 5% růst, státní rozpočet zaznamenal za rok 2004 překvapivě přebytek, nezaměstnanost klesla z 19 na 12%, minimální mzda se téměř zdvojnásobila, výrazně byly sníženy daně ze zisku firem a příjmů osob, podařilo se přilákat rekordní 2 mld.EUR zahraničních investic v roce 2004 a splnit kritéria pro vstup do EU. Zprivatizována byla energetika a telekomunikace. Naopak neúspěchem skončil prodej tabákového koncernu Bulgartabac a za neprůhlednou je považována zakázka na dálnici Thrakija.

Aktuální ekonomické tiskové informace MZV ČR

Masová emigrace bulharských občanů

V letech 1985 - 2001 opustilo Bulharsko 700.000 občanů. V převážné míře se jednalo o etnické Turky, kteří tak reagovali na diskriminační národnostní opatření komunistického vůdce Todora Živkova. V letech 1992- 2001 se bulharská populace snížila o 560.000 osob (223.000 emigrantů, 337.000 činí populační úbytek díky nízké porodnosti). Do západního světa měli Bulhaři až do roku 2001, kdy byla zrušena vízová povinnost, sice v podstatě uzavřen přístup, ale na základě všemocných dobrých kontaktů a za úplatu bylo možné víza získat. V bulharském tisku se dokonce objevovaly inzeráty firem, které tuto službu poskytovaly. Ve stejném období se v Bulharsku usídlilo 18.500 lidí. V letech 2002-2005 opustilo vlast kolem 120.000 obyvatel. Jejich cesta vedla zejména do Španělska a Řecka. Zemi z ekonomických důvodů opouštějí hlavně mladí, často vysokoškolsky vzdělaní lidé a nejlepší experti. Podle některých bulharských sociologů není za masovou emigrací jen špatná hospodářská situace, ale jakýsi stud za příslušnost k balkánskému národu a touha přiblížit se rychle nedostižným západním vzorům. Asi 25.000 osob naopak žádá o bulharské občanství. Zájem má mnoho Moldavců, Makedonců, Izraelců a Albánců, kteří by díky bulharskému pasu mohli volně cestovat v šengenském prostoru.

Bulharsko a EU

První otevírání se Evropě přišlo r.1988, kdy ES chtělo jednat s Bulharskem o uzavření Dohody o obchodu a obchodně-ekonomické spolupráci. Podepsána byla z politických důvodů až 8.5. 1991. Jako člen programu PHARE je Bulharsko už od r.1990 finančně podporováno ES ve svých reformách. V únoru 1995 vešla v platnost Dohoda o asociaci s ES podepsaná 8. 3. 1993. Dohoda přinesla významné zintenzivnění vzájemného obchodu, ekonomickou, finanční a kulturní spolupráci. V prosinci 1995 byla Evropské radě předána žádost o plné členství. V prosinci 1999 na schůzce v Helsinkách bylo rozhodnuto o svolání dvoustranných mezivládních konferencí a zahájení rozhovorů o přidružení Bulharska k EU (únor 2000). Byly předloženy základní požadavky. V následujících letech byly postupně uzavírány jednotlivé přístupové kapitoly. Bulharská vláda toužila po přijetí v první vlně rozšiřování, tedy v r.2004, ale rozšiřovací kodaňský summit v prosinci 2002 rozhodl o termínu pro přijetí Bulharska společně s pomalejším Rumunskem až r.2007. Předvstupní pomoc pro obě země určená na modernizaci infrastruktury, ekologické projekty, reformu zemědělství a budování tržní ekonomiky byla zvýšena. Jednání s EU trvala celkem 5 let a byla ukončena 16.6.2004. Bylo uzavřeno 31 kapitol. Bulharsko se stane členem EU k 1.1. 2007, pokud splní uložené úkoly týkající se zejména reformy soudnictví, boje s korupcí a dodržování práv menšin. V opačném případě bude integrace Bulharska o rok odložena. V Evropském parlamentu (EP) bude mít 17 poslanců z celkového počtu 786. Účastnit se jednání EP mohou už od r.2005, ale bez hlasovacího práva. V dubnu 2005 bude ratifikována smlouva o přistoupení Bulharska všemi 25 členskými zeměmi. V závěrečné hodnotící zprávě EK se konstatuje, že Bulharsko splnilo bez problémů základní požadavky. Problémem zůstává konkurenceschopnost, velká chudoba a nezaměstnanost. Slabým článkem je nadále soudnictví a vážným problémem zůstává také rozsáhlá korupce. Bulharsko si dojednalo 22 výjimek. Citlivou záležitostí je hlavně jaderná energetika. Poslední dva bloky JE Kozloduj budou moci fungovat až do r.2006. Během prvních třech let po vstupu do EU (2007-2009) Bulharsko obdrží celkem 4.731,3 mil.EUR. Příspěvek BR do evropského rozpočtu bude cca 1.000 mil.EUR. Zemědělství obdrží 1.553,2 mil.EUR, z čehož na přímé platby připadá 431,8 mil.EUR. Na rozvoj zemědělských oblastí bude poskytnuto 733,3 mil.EUR, na regionální rozvoj a infrastrukturu 2.299,9 mil.EUR. Jako kompenzace za odstavení 4.reaktorů JE Kozloduj je přiděleno 550 mil.EUR, přičemž 200 milionů EUR již Bulharsko obdrželo na základě protokolu podepsaného v roce 1999 a dalších 140 milionů EUR obdrží v období 2004-2007. Třetí částku ve výši 210 milionů EUR dostane po vstupu do Unie. V rámci kapitoly „Ostatní otázky“ se částka, kterou Bulharsko dostane na ochranu nových vnějších hranic EU, rovná 130 milionům EUR. V současnosti Bulharsko dostává prostředky ze tří evropských programů - ISPA, PHARE a SAPARD. Podle průzkumů veřejného mínění si výrazně vysoké procento Bulharů přeje vstup do EU. Slibuje si od něho výrazné zlepšení kvality života.

Požadavky EU vůči Bulharsku

  postupně uzavřít čtyři reaktory JE Kozloduj
  budovat ekonomiku schopnou odolávat konkurenčnímu tlaku v rámci zemí EU
  harmonizovat bulharskou legislativu s EU, zlepšit činnost soudů a dbát na uplatňování zákonů v praxi
  zreformovat státní správu
  upevnit politickou stabilitu
  dbát na dodržování lidských práv a práv menšin (např.integrace Romů)
  účinněji bojovat s korupcí
  zajistit fungování trhu s půdou
  zavést zákon o bankrotu
  rozvíjet regionální spolupráci mezi balkánskými zeměmi
  účast v strukturálních fondech EU.

Co členství může přinést Bulharsku

  zahraniční investice a zintenzivnění finanční podpory
  nové obchodní možnosti a pracovní příležitosti
  ekonomický rozkvět a politickou stabilitu
  vyšší mezinárodní prestiž

Bulharsko a NATO

Diplomatické styky s Aliancí byly navázány už v r.1990. V listopadu následujícího roku bulharský prezident Želju Želev při své návštěvě Bruselu prohlásil, že jeho země spoléhá na NATO, pokud jde o její bezpečnost, a že jednou bude chtít do Aliance vstoupit. V r.1993 zájem o členství potvrdil také bulharský parlament. V únoru 1994 prezident v Bruselu podepsal připojení Bulharska k projektu Partnerství pro mír. V letech 1995-2000 se uskutečnilo v rámci projektu několik společných vojenských cvičení NATO a jednotek kandidátských zemí v černomořských vodách. V lednu 1997 nový prezident Petar Stojanov přihlásil svou zemi mezi kandidáty členství v NATO. Následovala první vládní deklarace vyjadřující přání členství dosáhnout. V říjnu uspořádala Sofia, ač nebyla městem členského státu NATO, 43.Valné shromáždění Sdružení pro Severoatlantickou alianci (ATA). V červenci 1998 se prezident Stojanov při setkání s generálním tajemníkem NATO Javierem Solanou v Bruselu přimlouval za rychlé přijetí Bulharska do Aliance, což zdůvodňoval mimo jiné právě probíhajícím konfliktem v Kosovu. V říjnu schválil bulharský parlament uvolnění vzdušného prostoru Alianci pro případ jejích leteckých úderů proti Jugoslávii. V březnu 1999 vyjádřil bulharský parlament podporu NATO při zásahu v Kosovu. Z první vlny rozšiřování Aliance na jejím dubnovém summitu ve Washingtonu bylo Bulharsko vynecháno, neboť nesplňovalo kritéria. Zároveň bylo vyzváno k prosazení tvrdých reforem. Parlament přijal novou vojenskou doktrínu, jejíž páteří bylo připojení k NATO. Přes odpor levice byly v květnu a v červnu povoleny nejvyššími bulharskými instancemi přelety letounů Aliance nad bulharským územím a přechod mezinárodních mírových jednotek KFOR přes území při operaci proti Jugoslávii. Aliance za to Bulharsku poskytla bezpečnostní záruky. Už od r.1997 se bulharští specialisté zapojují do práce jednotek SFOR a KFOR v bývalé Jugoslávii. V září 1999 ministerstvo obchodu a turistiky oznámilo přímé ztráty Bulharska způsobené kosovskou krizí 86,25 mil.EUR, nepřímé ztráty 8,33 mil. EUR. Bulharské parlamentní strany do května 2000 sjednotily svůj postoj k otázce přistoupení Bulharska do NATO a EU. Parlament vyslovil většinou hlasů (189:3) podporu vládě v tomto směru. V dubnu 2001 byly podepsány dohody o případném dočasném rozmístění jednotek NATO na bulharském území v případě nutnosti. V letech 2001-2002 se uskutečnily také dvě vrcholné schůzky kandidátských zemí v Sofii a Bukurešti vyjadřující schopnost jejich vzájemné kooperace.
Ačkoliv Bulharsko ani dnes ještě nesplňuje všechna kritéria a armádní reforma se teprve dokončuje, Aliance ocenila snahu a reformní pokrok Bulharska, stejně tak jako jeho podporu v Kosovské krizi, v boji proti terorismu a ve válce proti Iráku. Bulharsko zlikvidovalo všechny rakety krátkého a středního doletu sovětské výroby umístěné na svém území, zintenzivnilo regionální spolupráci a získalo podporu členů Aliance Turecka a Řecka. Nabídlo své letiště a přístavy jako základny pro americké ozbrojené síly, za což se mu dostalo značné podpory Washingtonu. V Praze dne 21.11.2002 bylo Bulharsko spolu s Rumunskem, Estonskem, Litvou, Lotyšskem, Slovenskem a Slovinskem do Aliance přizváno. Bulharský parlament ratifikoval vstup do NATO 18.3.2004. Sedm nových členů Aliance slavnostně přivítala 2.4.2004. Bulharsko se aktivně podílí na operacích v Iráku a je jedním z nejvěrnějších spojenců USA. Veřejnost ale není po tragických lidských ztrátách v Iráku misi příliš nakloněna. Bulhaři také umožní Američanům vybudovat vojenské základny v oblasti černomořského přístavu Burgas, v okolí Besmeru na východě a Novo Selo u Slivenu na jihovýchodě země.

Co členství přinese:

	členství BR posílí politicky a vojensky NATO
	zvýší mezinárodní prestiž BR
	přispěje ke stabilitě a bezpečnosti jihovýchodního regionu
	přinese výhodnější pozici NATO v strategicky významných oblastech východní části Černého moře a oblasti Kavkazu, které jsou obrovským zdrojem energie
	přispěje v boji proti terorismu, organizovanému zločinu, šíření zbraní hromadného ničení apod.

Restrukturalizace energetiky

Oblast energetiky se stala jednou z priorit vlády. Bylo dokonce zřízeno Ministerstvo energetiky a energetických zdrojů (ministr Milko Kovačev), které nahradilo dosavadní státní agenturu pro tuto oblast. Trh s elektřinou měla plně v rukou NEK (Národní energetická společnost). V současnosti dochází k liberalizaci, takže se spotřebitelé budou moci dohodnout na dodávkách elektřiny se zahraničními výrobci. Bulharští výrobci budou realizovat distribuci elektřiny bez zprostředkovávání NEK. Sedm bulharských distribučních společností bylo r.2004 zprivatizováno. Český ČEZ získal západní skupinu distributorů (dodávky pro území Sofia-město, Sofia-okolí a Pleven). Zaplatil za ní 281,5 mil.EUR (téměř 9 mld.Kč). Západní skupina představuje 1,9 mil. odběratelů. V r.2003 zde bylo prodáno 7,6 mld. kWh elektrické energie za 210 mil.EUR. Vedle ČEZu uspěla v privatizaci rakouská EVN (jihovýchod) a německý E.ON (severovýchod). Bulharsko získalo z prodeje distributorů celkem 693,2 mil.EUR. Zbývající státní podíl 33% by mohl být nabídnut k prodeji po r.2008. Restrukturalizace energetiky byla jedním z požadavků EU vůči Bulharsku. V r.1999 si stanovila podmínku, že Bulharsko vstoupí do Unie pouze tehdy, pokud budou v letech 2003-2006 odstaveny čtyři reaktory sovětského typu VVER v JE Kozloduj, z nichž nejstarší funguje od r.1974. Zbývající dva mohou po modernizaci zůstat v provozu do r.2006 (oproti původním dohodám o letech 2008-2010). Evropská banka pro obnovu a rozvoj za odstavení reaktorů nabídla Bulharsku finanční kompenzaci 200 mil.EUR. Požadavky EU vzbudily odpor veřejnosti. JE Kozloduj je totiž jedním z mála výdělečných a konkurenceschopných podniků v zemi, který byl s více než 19 mld. kWh elektřiny brutto (2001) největším vývozcem elektřiny na Balkáně, kde pokrýval asi polovinu celkové spotřeby. Roční zisk představoval 250 mil.BGN. Uzavření reaktorů podle expertů přinese do dvou let ztrátu 2,5 mld. EUR (cca.75 mld. Kč), cena elektřiny se zvedne v první fázi o 17%, po odstavení dalších dvou reaktorů až o 40-60%. To představuje obrovské zatížení pro beztak chudé občany. Dobudována proto bude nová JE Belene na Dunaji, jejíž výstavba byla zastavena v roce 1990 pod nátlakem ekologických hnutí i z ekonomických důvodů. Zájem o vybudování "Temelína II." za odhadovaných 1,3-1,5 mld.EUR, mají čeští investoři, například Škoda JS, která by modernizovala řídicí systém a využila původní zarízení. Musela by ovšem obstát v konkurenci s ruským Atomstrojexportem, francouzským Framatomem ci americkým Westinghousem. Výrobu energie zatím budou nahrazovat také tepelné elektrárny TE Ruse-východ, Bobovdol a TE Varna. Také zde se hodlají o investice ucházet české firmy. Němečtí investoři chystají obnovu TE Marica 3 v Dimitrovgradu. Přitom několik nezávislých technických komisí (např. Mezinárodní komise pro atomovou energii) konstatovalo zcela uspokojivou míru bezpečnosti JE Kozloduj. Z těchto důvodů je uzavření elektrárny velmi citlivou záležitostí a rozhodnutí o jejím uzavření je považováno za čistě politický krok. Na půl miliónu Bulharů, včetně prezidenta Parvanova, se podepsalo na žádost, aby bylo uskutečněno referendum o osudu elektrárny. To se však neuskutečnilo a v posledních dnech r.2002 se začalo s uzavíráním reaktorů. Projekt likvidace elektrárny řídí francouzsko-britské konsorcium EDF/BNFL. V rámci programu EU Phare budou likvidační práce trvat 45 let a budou stát 460 mil. EUR. V prvních letech se bude vyvážet palivo, desítky let se bude čekat až se přirozenou cestou sníží radioaktivita, a teprve pak bude celé zařízení demontováno. Diskuze o případném zachování části elektrárny definitivně padly s uzavřením příslušné kapitoly o přistoupení Bulharska do EU.
Od roku 2002 jsou odstátňovány také malé vodní elektrárny. Zhruba 43% bulharské hydroenergetiky už vlastní česká firma Energo Pro. Patří jí kaskády Koprinka (VE Stara Zagora, Koprinka) a Sandanska Bystrica (VE Popina Laka, Liljanovo, Sandanski). V roce 2005 se privatizují tepelné elektrárny disponující pětinou elektroenergetiky s výkonem 1900 megawatů. Na prodej je TE Ruse, TE Varna a TE Bobov Dol. V privatizační soutěži zvítězila ruská RAO UES, která elektrárny v Ruse a Varně značně přeplatila. Vzápětí však bylo antimonopolním úřadem rozhodnuto, že Rusové smějí získat pouze jednu z elektráren. To skýtá novou šanci pro další zájemce, kteří neuspěli. Zájem měl ČEZ, italský Enel a řecká Public Power, která nabídla nejvyšší částku za třetí elektrárnu Bobov Dol, ale neuspěla, neboť nabídka nebyla dost lukrativní. Bulharsko předpokládá minimální zisk z prodeje elektráren kolem 250 mil. EUR, ale zisk bude zřejmě mnohem vyšší.
Trh s energií se stále více liberalizuje. Chystá se rozdělení státní rozvodné a obchodní společnosti. Vyváženě rozvíjeny mají být všechny energetické zdroje. Cílem je v r. 2010 vyrábět 11% elektřiny z obnovitelných zdrojů. Asi 38% spotřeby pokrývá uhlí, 40% jaderná energie.

Zahraniční investoři

Země je orientovaná především na obchod s EU (54%) a zeměmi CEFTA. Přímé zahraniční investice rostou, v r.2004 dosáhly rekordních 2,5mld.EUR. Bulharsko v současnosti skýtá stabilní a předvídatelné podnikatelské prostředí, levnou kvalifikovanou pracovní sílu a doposud neobsazené perspektivní mezery na trhu. Nový zákon o podpoře investic platný od srpna 2004 zjednodušuje administrativu a omezuje licenční a regulační režimy, které po léta odrazovaly investory. Investice dělí zákon do tří kategorií podle výše vložených prostředků. Investicím 1.kategorie (více než 50mil.EUR) se dostává služeb Bulharské agentury pro investice a státní pomoci při budování infrastruktury. V r.2005 byla snížena daň ze zisku na 15%, což je nejméně ve východní Evropě.
Podle dlouhodobé statistiky jsou největšími investory Německo, Řecko, Itálie, Belgie a Rakousko. Následují USA, Kypr, Rusko, Nizozemí, Velká Británie, Španělsko, Turecko, Francie, Švýcarsko ad. Také investice českých firem díky úspěchu českých energetických firem významně vzrostly. V oblasti energetiky se v Bulharsku prosadily společnosti ČEZ a Energo Pro. Nejatraktivnějšími oblastmi byly doposud telekomunikace, finančnictví a pojišťovnictví, stavebnictví a textilní průmysl. Zahraniční investory hledá nyní Bulharsko v oblasti energetiky, infrastruktury a životního prostředí. Možnosti jsou ale i pro investice do oblasti informačních technologií, obranného průmyslu, cestovního ruchu a do zemědělství. Stát poskytuje třicetileté koncese na dálnice, přístavy a letiště jako protihodnotu za jejich dostavbu.
Obavy vyvolává přetrvávající korupce. Často kritizována byla také nízká úroveň marketingu. Zásadním problémem je malá koupěschopnost většiny obyvatelstva a praktická absence středních vrstev. Kritizováni byli po léta ale i investoři. Věřitelé Bulharska tvrdili, že stát prodává podniky investorům, kteří nejsou schopní poskytnout dostatek kapitálu, nové trhy a know-how. Největšími poskytovateli pomoci jsou trvale Mezinárodní měnový fond (MMF), Evropská investiční banka, Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD), Světová banka, Spojené státy, Japonsko, EU ad. Jedním z hlavních nástrojů politiky EU vůči regionu jihovýchodní Evropy je Pakt stability zal.r.1999. Asi 78% zahraniční pomoci Bulharsku tvoří úvěry. Doposud poskytnuté půjčky byly určeny na restrukturalizaci bulharského hospodářství a na podporu platební bilance. Dále na infrastrukturu, dopravu a ekologické projekty.

Banky

Urychlená privatizace bankovního sektoru byla požadavkem MMF, kterým byla podmiňována výše půjček. Upřednostňováni byli zahraniční investoři se zkušenostmi s tržním hospodářstvím. V r.1999 byla prodána třetí nejvýznamnější banka v zemi OBB (Sjednocená bulharská banka), poté Bulharská poštovní banka, Expressbank a Hebrosbank. V r.2000 se uskutečnila největší bankovní privatizace v Bulharsku, když bylo prodáno 98% akcií největší banky Bulbank konsorciu složenému z italské banky UniCredito a německé pojišťovny Alianz za 360 mil.EUR. V r.2002 bylo prodáno 99,6% Biochim Bank za 161 365 000 leva (83mil.EUR) Bance Austria. V r.2003 zprivatizovala druhou největší bulharskou banku DSK (bývalá Státní pojišťovna) největší maďarská komerční banka OTP za 311 mil. EUR. Privatizace bank v Bulharsku je Evropou hodnocena jako úspěšná.
Objem bankovních aktivit (2001): 12,221 mld. BGN
Čistý zisk bankovního sektoru (2001): 319,375 mil.BGN

Cestovní ruch

Cestovní ruch je tradičně významný pro ekonomiku země. Bulharsko je vyhledávaným cílem turistů kvůli rekreaci u Černého moře, horské turistice všech stupňů a lyžování. Na černomořském pobřeží je velké množství středisek, která se ve velmi krátké době zmodernizovala na západní úroveň díky rozsáhlým investicím světových cestovních kanceláří. Obraz Bulharska jako turistické destinace se stále lepší a stává se postupně významným konkurentem pro regionální favority jako je Řecko či Chorvatsko. Výhodou jsou nízké ceny. Západní rekreanti vyhledávají nejmodernější letoviska v Albeně, na Zlatých píscích, Slunečním pobřeží a v letovisku Sv. Konstantin a Elena. Turistická infrastruktura v Černomoří je rozvinutá, pláže patří mezi nejčistší v Evropě, jsou většinou písčité a ideální pro rodinnou dovolenou. Moře má léčivé účinky v oblasti kožních chorob.
Na černomořském pobřeží už není žádné státní zařízení. Doposud byly téměř všechny hotely prodány Agenturou pro privatizaci přímo, tedy bez výběrového řízení, přičemž mnohé z nich dal stát do užívání na 30 let soukromým firmám, které převzaly jejich vlastnictví a řízení. Později se ukázalo, že uzavřené kontrakty poškozují zájmy státu, ale není možné je anulovat. Vlastníky hotelů jsou většinou sami Bulhaři. Některé zahraniční společnosti, jako je např. německá Tui, vstupují do privatizace tak, že dávají majitelům velké půjčky pro rychlé investice. Zapůjčené peníze si jejich klienti-turisté takzvaně odbydlí. V létě se turistika podílí na zaměstnanosti Bulharů nadpoloviční měrou. Lidé z vnitrozemí se stěhují k moři za prací.
Sezóna 2004 byla nejúspěšnější za posledních 20 let. Bulharsko se stalo hitem a navštívilo jej na čtyři miliony turistů, což je o milion více, než v přechozích letech. Příjmy činí 2mld. EUR. Roste hlavně počet turistů z Řecka, Německa a Británie. Také počet českých turistů roste rok od roku a očekává se, že třicetitisícové návštěvy z minulých let budou zdvojnásobeny.

Doprava

Železniční síť je rozsáhlá, horské oblasti jsou však téměř bez železnic. Bulharskem vede mezinárodní trať z Jugoslávie přes Sofii a Plovdiv do Turecka. Železniční dopravu spravoval státní monopol BDŽ (Bulharské státní dráhy). Zákonem o železniční dopravě (platný od 1.1.2002) byl monopol zrušen a v tomto sektoru nastává liberalizace. Zákonným nástupcem jednotné BDŽ je společnost Bulharské státní dráhy BDŽ a.s., která provádí přepravu, druhým podnikem je státní podnik Železniční infrastruktura.
Silniční síť je relativně hustá a dále se rozšiřuje. Silnice byly ve velmi špatném stavu, ale od r.1997 se postupně obnovují. Do r.2005 má být vybudován dálniční prstenec spojů s evropskými dopravními koridory. Urychleně má být provedena výstavba dálnic Trakija, Marica, Ljulin, Hemus a Sofia-Niš. Program počítá i se stavbou série tunelů. V první řadě je to tunel pod Šipkou, který bude představovat nejkratší cestu od Severního moře, z Ruska, Rumunska, přes průsmyk Makaza do Řecka s konečným cílem Alexandropulis. Do konce roku 2005 musí být vybudovány také nové hraniční přechody, zejména na jihu. Do r.2006 má být dobudován nový most přes Dunaj spojující Bulharsko (Vidin) a Rumunsko (Calafat). Nový most má mít dvě dvouproudové silnice a obousměrnou železniční trať. V současnosti spojuje obě země jen jeden dunajský most Ruse-Giorgiu.
Mezinárodní letiště jsou v Sofii, Burgasu a Varně. V Sofii se do r.2004 rozšíří letištní dráhy a bude vybudován nový terminál pro cestující. Námořní doprava se soustřeďuje do Varny a Burgasu. Přístav v Burgasu bude rozšířen a zmodernizován. Má být vybudován také přímý vodní koridor Burgas - Moskva, který by bulharskému zboží zajistil stabilní přístup na ruské trhy.
Po realizaci projektu ropovodu Burgas-Alexandropolis, jehož budování má začít v r.2003, a který má být uveden do provozu v r.2007, by se Bulharsko mělo stát hlavním tranzitním střediskem přepravy ropy a plynu z Ruska do Evropy. Ropovod každoročně přečerpá 35 mil. tun ropy, která bude dopravovaná tankerem po Černém moři z ruského přístavu Novorossijsk do Burgasu a odtud podzemním potrubím do řeckého Alexandropolisu. Délka ropovodu bude 245 km. Po letech sporů bylo Bulharsku přiznáno rovnocenné 33% podílnictví na ropovodu v hodnotě 700 mil.EUR.

Telekomunikace a média

Telekomunikační služby

Telekomunikačním monopolem v Bulharsku byla společnost BTC (Bulharský telekom). Za rok 2000 vykázal BTC čistý zisk 57,6 mil.USD, v r.2001 se zisky zvýšily (odhadem 123 mil.EUR). V červnu 2001 navíc získal BTC dvanáctiletou licenci na vybudování a provoz první digitální televizní sítě. V r.2002 jeho monopol skončil a vláda se snaží o privatizaci nejméně 65% akcií. V době telekomunikačního boomu v roce 2000 tehdejší vláda I.Kostova odmítla prodat 51% akcií BTC konsorciu řeckého OTE a nizozemského KPN za 610 mil. USD. Globální propad sektoru telekomunikací ovšem v posledních letech značně snížil cenu. O většinový podíl v BTC usilovali tři zájemci, zejména finanční investoři: průmyslový konglomerát Koc Holding a Turk Telekom, investiční fond American International Group Inc. a skupina vedená britskou makléřskou firmou Advent International, která nakonec získala exkluzivitu. Advent však nabídl pouze 200 mil.EUR., což představovalo značné zklamání. Po nemalé kritice vlády za profesionálně nesprávné postupy při privatizaci a tlaku opozice bylo nakonec koncem r.2002 rozhodnuto, že BTC za stávajících nevýhodných podmínek na trhu zatím prodán nebude. Po dvou letech komplikovaných jednání byl telekom konečně zprivatizován společností Advent za požadovaných 230 mil.EUR, s tím, že dalších 700 mil.EUR bude investováno během příštích pěti let. Privatizaci provázely právní spory a odpor opozice.

Podle údajů z r.1999 vlastnilo 60% ze 3 mil. bulharských domácností vlastní telefonní stanici, 2% domácností měly vlastní přístup k internetu. Podle údajů ze zprávy EK, která pracuje s čísly z konce r.1998 je v Bulharsku 387 telefonních stanic na 1000 obyvatel a 0,8 připojených k internetu. Údaj z r.2000 mluví o 200 000 uživatelů internetu.

Klíčovou společností pro mobilní spojení v Bulharsku je MobilTel. Na trhu má podíl 65% což představuje 3,23 milionů uživatelů, územní pokrytí je 82 %. V r. 2001 bylo vloženo více než 200 mil.BGN do základních stanic, ústředen, počítačů a softwaru. Příjmy přitom činily 650 mil.BGN, což představuje meziročně nárůst o více než 70 %. V roce 2002 mělo být investováno dalších 300 mil. BGN na dokončení sítě a zvýšení kvality signálu. V roce 2005 se stal 100% vlastníkem společnosti MobilTel Telekom Austria. Koupil 40% podíl za 1,6 mld.EUR od ABN Amro. Zbývajících 60% zčásti vlatnil už dříve a zbytek odkoupil od rakouského podnikatele H.Cordta. Zájem projevoval také Vodafone, France Télécom, TeliaSonera a norský Telenor.

Tisk

Trh s tištěnými médii charakterizuje po r.1989 množství dynamických změn. Nové tituly střídají ty neúspěšné. Podle údajů z r.2004 má Bulharsko 1.100 tiskáren, 1.200 časopiseckých titulů, 160 novinových titulů, z toho 11 celostátních deníků. Registrováno je zde 2.000 vydavatelství. Papír bulharské výroby je nekvalitní, proto se dováží. Díky vysokému clu je poměrně drahý. Vydavatelé proto z úsporných důvodů dávají přednost malým formátům, pouze Dněvnik má parametry evropského deníku. Většina periodik je si obsahově velmi podobná. Nejprodávanějšími deníky jsou levicový Dneven Trud (Práce, kdysi deník odborového svazu) a bulvární list 24 časa (24 hodin, dříve deník Svazu socialistické mládeže), které mají až 80% podíl na trhu s tiskem. Oba patří německé mediální skupině Westdeutsche Allgemeine Zeitung (WAZ). Asi třetinu místa v nich zabírá inzerce. Dalšími bulharskými deníky jsou například Standart, Monitor nebo Sega. Na podnikatele je zaměřen deník Dnevnik a týdeník Kapital. Přinášejí aktuální informace ze světa byznysu a politiky. Lze říci, že téměř všechna bulharská média mají zahraniční investory. Mimo WAZ zde investovaly společnosti Ringier, Reuters a Capital Press. Jen dva stranické levicové celostátní deníky Duma (Slovo) a Zemia (Půda) mají bulharské majitele.

Televize, film, rozhlas

Stát se dlouho bránil uvolňovat státní frekvence. Média podléhala vysokému zdanění, stejně tak jako reklama na nich. Změna nastala až po r.1998, kdy přijalo Bulharsko nové telekomunikační a mediální zákony, kompatibilní s Evropou. Ty omezily reklamu na veřejnoprávní televizi a začaly vytvářet prostor pro komerční televizní vysílání. V drtivé většině se jedná o vysílání kabelové, které zaznamenalo v r.1999 velký boom. Licence narozdíl od západní Evropy uděluje Státní výbor pro telekomunikace (DKD), tedy nikoliv televizní a rozhlasová rada (NSRT), která se jen účastní výběru. Celoplošnou licenci schvaluje vláda.

Celoplošná veřejnoprávní televizní stanice BNT (Balgarska nacionalna televizija) provozuje vnitrostátní kanál s někdejším označením Kanal 1, který je s 50% nejsledovanější v Bulharsku. Pro Bulhary v zahraničí má kanál TV Bulgaria. Svůj dřívější rruhý celostátní program Efir2 s 90% pokrytím se po r.1998 bulharská vláda rozhodla zprivatizovat. V r.2000 dostala za 110 000 USD licenci na vysílání komerčního programu bTV společnost Balkan News Corporation náležící australskému mediálnímu magnátovi Rupertu Murdochovi. Druhou sokromou stanicí s pokrytím 65% obyvatel je Nova televizija, která je v držení řecké mediální a finanční skupiny Antenna. Zájem o ní projevoval MEF Holding v Bulharsku reprezentovaný Vladimírem Železným. Třetí soukromý kanál Sedem Dni s ruskými vlastníky je ze 60% orientován na vlastní bulharskou tvorbu. V Sofii šíří svůj program terestricky, ale v ostatních městech pouze přes kabel. Poslední větší soukromou televizí je Msat, kterou vlastní holding TIM z Varny. Licenci má v současnosti ale také více než sto kabelových stanic. Pouze 6 jich je celoplošných. Ale například ve Zlatých pískách lze sledovat až 60 kabelových programů. Podle územní oblasti lze sledovat také řecké, ruské, srbské a chorvatské televize.
V brzké době by měla být uvedena do provozu první digitální televizní síť se šesti kanály. Dvanáctiletou licenci získal telekom BTC.
Televizi sleduje průměrný Bulhar 236 minut denně. Masově sledované jsou americké seriály a sportovní šampionáty. (Zdroj: European Key Facts, 1999) Velké oblibě se těší filmy americké produkce, zejména akční a sci-fi.Filmy domácí produkce svou kvalitou nikdy moc neoslňovaly, přestože se na oblasti filmu snažil někdejší komunistický režim demonstrovat společenskou vyspělost země. V Bojaně bylo jedno z nejmodernějších filmových studií v Evropě k němuž patřil vůbec největší evropský sklad kostýmů a rekvizit.

Návštěvnost filmů v bulharských kinech

Bulharský státní rozhlas vysílá na těchto stanicích: Horizont (informační a zábavný program, zpravodajský přehled, střední proud, obdoba našeho Radiožurnálu), Christo Botev (nekomerční program zaměřený na kulturu a vzdělání, vážná hudba, folklor, obdoba naší Vltavy), Radio Bulgaria (vysílání v deseti jazycích do více než 100 zemích světa). Existují desítky soukromých stanic mezi nimiž hraje prim Radio Darik, které je výrazně zaměřené na politiku a publicistiku. Poslouchaný je také Expres.

Vztahy Bulharska a ČR

ČR a Bulharská republika nemají ve vzájemných vztazích otevřené otázky. Bulharsko po roce 1989 však značně zaostává v reformách a v integraci do euroatlantických struktur za ČR. Proto obě země nejsou vzájemně prioritními partnery v oblasti zahraniční politiky. Přesto fungují dobré kulturní i hospodářsko-politické vztahy přetrvávající od osvobození Bulharska z Osmanské nadvlády a upevněné v období socialismu.
Bulharsko vystupuje jako trvalý stabilizační faktor v jihovýchodní Evropě Po roce 1989 nastal ve vzájemných vztazích výrazný útlum, a ani kontakty politických představitelů nebyly časté. Zahájení standartního dialogu započala návštěva bulharské ministra zahraničí Daskalova v Praze r.1994 a návštěva prezidenta Havla v Sofii téhož roku. Na pozvání českého premiéra se zúčastnil bulharský předseda socialistické vlády Videnov jednání CEFTA v Brně 1995. V únoru 1997 se uskutečnila dvoudenní návštěva bulharského prezidenta Petra Stojanova v Praze, kde byla vyjádřena podpora ČR změnám, které se po hluboké krizi začaly od r.1997 v Bulharsku uskutečňovat. V dubnu 1998 navštívil Sofii český ministr zahraničí a bylo dohodnuto zintenzivnění vzájemných vztahů. V listopadu byla v Praze podepsána ministry sociálních věcí nová sociální dohoda.
V roce 1999 se sešly v Sofii náčelníci generálních štábů obou armád a uskutečnila se oficiální návštěva premiéra M. Zemana a dalších ministrů jeho vlády v Sofii. Jednalo se o první bilaterální setkání premiérů obou zemí po r.1989. Setkání znamenalo novou etapu ve vzájemných vztazích.
Nastolením standardního politického dialogu bylo setkání ministrů zahraničí N.Michajlovové a J.Kavana v Praze 2000 a bulharského premiéra I.Kostova téhož roku. Sešlo z plánované druhé návštěvy prezidenta V.Havla v Bulharsku.
V r.2002 navštívil Bulharsko předseda senátu P.Pithart, v r.2003 ministr zahraničí C.Svoboda jednal v Sofii se svým protějškem S.Passi. V říjnu téhož roku navštívil Bulharsko oficiálně český premiér V.Špidla v doprovodu ministra průmyslu a zemědělství. Sešel se s premiérem Sakskoburggotským, s predsedou parlamentu Gerdžikovem i prezidentem Parvanovem. Cílem setkání bylo oživení ekonomických i zahraničně-politických vztahu, zvýšení obchodní výměny i projednávání případných větších investic. V listopadu 2004 navštívila Prahu bulharská vicepremiérka a ministryně hospodářství Lidije Šulevová, která pobídla ČR k účasti na energetických projektech v Bulharsku. Téhož měsíce zavítal do Bulharska český prezident Václav Klaus s doprovodem 40 podnikatelů. Během třídenní návštěvy se sešel s prezidentem Parvanovem, premiérem Sakskoburggotským a předsedou parlamentu Gerdžikovem. Český prezident promluvil v parlamentu, zúčastnil se i podnikatelské fóra a na sofijské Univerzitě národního a světového hospodářství převzal čestný doktorát. Projevil podporu Bulharsku v jeho integraci do EU, ale zároveň varoval před přehnaným očekáváním. Projevil přání posílit vzájemnou obchodní výměnu a označil Bulharsko za náš prioritní trh. Klausova návštěva byla první prezidentskou návštěvou v Bulharsku po deseti letech.
V březnu 2005 se sešel ministr dopravy Milan Šimonovský se svým protějškem vicepremiérem Nikolajem Vasilevem. Jednalo se o projektech v oblasti dopravní infrastruktury a naznačena byla šance pro konsorcium Škoda Aliance účastnit se dostavby JE Belene. V dubnu 2005 spolu v Sofii jednali ministři sociálních věcí Christina Christova a Zdeněk Škromach.

Obchodní vztahy mezi Bulharskem a ČR mají dlouholetou tradici. Svého vrcholu dosahovala v letech 1980-1990. V tomto období bylo tehdejší Československo stabilně 3.-4.největším obchodním partnerem Bulharska. Bulharsko v československém zahraničním obchodě zaujímalo 7.-8. místo. Rozdílné tempo transformace obou ekonomik spolu s politickou nestabilitou v BR zapříčinily značný propad vzájemného obchodu. Dnes zaujímá Bulharsko v žebříčku našeho zahraničního obchodu až 42.místo. V 90. letech se objem obchodní výměny stabilizoval v rozpětí 70-90 mil. USD. K výraznému nárůstu došlo v roce 1998 nad úroveň 120 mil. USD. Pravděpodobnými příčinami tohoto vzestupu jsou celkově se zlepšující podmínky v Bulharsku, včetně finanční stabilizace a zejména postupné využívání režimu zóny volného obchodu, později přistoupení k CEFTA (Bulharsko od 17.7. 1998). Členství v CEFTA přináší nulové celní sazby na průmyslové výrobky (obchod se zemědělskými a potravinářskými produkty je vzhledem ke své citlivosti liberalizován zatím méně). Smluvní základnu v ekonomické oblasti doplňují dohody o podpoře a ochraně investic a o zamezení dvojího zdanění. České firmy projevují o bulharský trh trvale zvýšený zájem.V současnosti v Bulharsku investují a podnikají stovky našich firem. V Bulharsku je před jeho vstupem do EU příhodná doba pro mnohé obchodní a investiční aktivity a hledání partnerů. Nejdůležitějšími oblastmi je energetika, kde pokračuje privatizace a modernizace, v rámci Paktu stability pak infrastruktura a doprava, dále životní prostředí a turistika. České firmy se mohu uplatnit při dodávkách řídicích systémů pro energetiku, modernizaci tepelných elektráren a budování plynárenské sítě. Poptávka je po stavebních materiálech, plynových kotlích a spotřebičích. V oblasti turistiky je možné investovat do objektů a jejich zařízení u moře i v horách. Perspektivní je lázeňství, pro které jsou ideální podmínky (množství minerálních pramenů), ale které je ve značně zchátralém stavu. České firmy by mohly participovat i na ekologických projektech, roste poptávka po moderních technologiích, nutná je modernizace vodovodů, úprava a čištění vody.

	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001	2002	2003	2004
Export ČR	75,7	66,8	61,1	96,9	95,4	99,5	99,9	116,6	144,1	149,9
Import ČR	18,1	22,6	22,0	21,9	23,6	23,4	26,5	38,1	60,2	60,2
Obrat	93,8	89,4	83,1	118,8	119,0	122,9	126,4	154,7	204,3	210,1
Bilance	57,6	44,2	39,1	75	71,8	76,1	73,4	78,5	83,9	89,6

(v mil.USD)

Český export do BR:

prací prášky, pneumatiky, papír, prefabrikáty, osobní vozidla, náhradní díly a součásti traktorů, osobních a nákladních motorových vozidel, kolejová vozidla, sportovní a lovecké zbraně, elektromateriály, armatury, trubky, textilní výrobky, potravinářské zboží ad.

Mezi perspektivní odvětví můžeme řadit především výrobky spotřebního charakteru, potraviny, pivo, víno, dále zboží lehkého průmyslu, výrobky určené pro zemědělství.

Bulharský import do ČR:

zbraně, sanitární keramika, kosmetika, textilní příze a hotové výrobky, železniční vagóny, kaučuk, zinek, čerstvá zelenina, manipulační vozíky a jejich součásti, obuv, tabák, víno, součásti dopravních prostředků, armatury, dřevo, ovoce ad.

Poptávka po bulharském zboží u nás je stále malá. Zájem je jen o potravinářské výrobky (víno, zelenina, ovoce, léčivé byliny, sýry) a nabídky v oblasti turistického ruchu.

Největší česká investice v Bulharsku: koupě tzv. západní skupiny distributorů energie, za kterou ČEZ zaplatil v roce 2004 částku 281,5 mil.EUR (téměř 9 mld.Kč)

Nejlukrativnější česká zakázka v Bulharsku: rekonstrukce a modernizace železničního koridoru v rámci programu PHARE, kterou v roce 2000 získala firma ŽS Brno (stavba dokončena v srpnu 2002, celková hodnota 20 mil. EUR)

Kontakty

  Velvyslanectví České republiky
    Posoľstvo na Češkata Republika
    ul. Panajot Volov 9
    1000 Sofia
    Tel.: 003592/9461110, 9461111
    Fax: 003592/946800
    E-mail: sofie@embassy.mzv.cz

  Velvyslanectví Bulharské republiky v ČR
    Obchodní mise
    Rychtářská 1
    160 00 Praha 6
    Tel.: 02/24310141-3
    Fax: 02/3114383

Agentura Czech Trade

  České centrum
    Ul. Rakowska 100
    1000 Sofia
    Tel.: 003592/9813910
    Fax: 003592/9813911
    E-mail: ccsofia@czech.cz

  Bulharská agentura pro zahraniční investice
    Bulgarian Foreign Investment Agency

  Bulharská obchodní a průmyslová komora
    Bulgarian Chamber of Commerce and Industry (BCCI)

Národní statistický institut

Další odkazy

  Bussines portál BG
  Marketing BG - marketingové informace o Bulharsku a obchodní kontakty na bulharské firmy, angl.
  Pari - bg.ekonomický I-deník Pari (Peníze), angl.
  Ekonomický magazín - bg. ekonomický čtrnáctideník, angl
  Zahraničně-politické vztahy mezi Bulharskou a Českou republikou
  Smlouva o sociálním zabezpečení mezi ČR a BR
  Mapka populace
  Mapka ekonomických aktivit
  Mapka zemědělství
  Bulgaria economic forum - angl.>